Budyšín je politickým a duchovním centrem Lužických Srbů. Zde se nachází nejdůležitější kulturní a politická zařízení nejmenšího slovanského národa, zde jsou školy a školky, ve kterých je možné, naučit se a mluvit srbsky.

Před více než 1000 lety osídlily slovanské kmeny velké části středního a severního Německa. Zakladatelským rokem Budissina neboli Budyšína je považován rok 1002, kdy byl poprvé zmíněno hlavní sídlo slovanských Milčanů. Již tisíc let zde tedy žijí Srbové a Němci společně.

Dnes žije v Lužici ještě asi 60.000 Srbů, kteří nemají jinou mateřskou zemi mimo Německo. Přibližně pět až deset procent obyvatel Budyšína jsou dnes srbské národnosti. Město se hlásí ke své německo-srbské kultuře a historii a ukazuje to především dvojjazyčným označením ulic a náměstí stejně jako veřejných budov. V hlavních stanovách města Budyšína uznává toto společné bytí Srbů a Němců jako obohacení. Městské rada proto odsouhlasila ustanovení na podporu srbštiny a srbské kultury a vytvořila pracovní skupinu pro srbské záležitosti.

Srbský jazyk patří do skupiny západoslovanských jazyků. Přitom má hornosrbština mluvená okolo Budyšína silnější podobu s češtinou, dolnosrbština mluvená okolo Chotěbuzy (Cottbus) se spíše podobá polštině.